Silná vazba mezi kočkami
Mezi kočkami může vzniknout citové pouto, které je stejně důležité jako lidské přátelství nebo partnerství. Poskytují si oporu, bezpečí a lásku. Spí spolu stočení do klubíčka, vzájemně se čistí, hrají si a v těžkých chvílích si jsou oporou. Když jeden z nich onemocní, druhý často přestane jíst, stáhne se do sebe, truchlí. Je to skutečné souznění – silná vazba, kterou člověk nikdy zcela nenahradí.
Celoživotní láska
Kočky si často vytvářejí vztah, který trvá celý život. Pokud mají štěstí a zůstanou spolu, žijí v harmonii, v radosti a jistotě. Stejně jako lidé si nesou vzpomínky, budují důvěru, znají jeden druhého.
Proč nedáváme koťata samotná
Často se setkáváme s žádostmi: „Chceme jen jedno kotě.“ Rozumíme tomu – je to představa roztomilého mazlíčka, který přinese radost. Ale skutečnost je jiná. Jedno kotě, odtržené od matky, sourozenců a známého prostředí, zažívá šok. Přijde o svou rodinu, svůj svět. Najednou je samo. Ač se lidé snaží mu lásku nahradit, nemohou být kočkou. Nemohou s ním mluvit jeho řečí.
Kotě, které vyrůstá samo, se může cítit osamělé, smutné, zmatené. Chybí mu přirozený vývoj, který mu sourozenec nebo jiná kočka poskytuje – učení hraní, sociálních pravidel, vybití energie.
Jejich štěstí je pro nás vším
Každé rozhodnutí, které děláme, je vedeno jediným cílem. Aby byly naše kočky nadále šťastné. Naše kočky nejsou zboží, nejsou dekorací ani „dárek pro dítě“. Jsou to citlivé, vnímající bytosti. Jejich duše potřebuje lásku, bezpečí a porozumění. A to největší porozumění nacházejí právě mezi sebou.
Kočičí láska vypadá i tak, že se často pošťuchují – nemusí spolu spát v pelíšku, mohou se škádlit. Neznamená to ale, že by se neměly rádi. Prostě mají takovou náturu a je to jejich styl komunikace. I tak je pro ně kočičí kamarád velmi důležitý a když se najednou ocitnout samy, svého přítele hledají.
Proto nedáváme koťata samotná. Proto hledáme domovy, kde budou moci žít se svým sourozencem nebo s jinou kočičí duší. Protože víme, že jen tak budou skutečně šťastná. A jejich štěstí je to, na čem nejvíc záleží.
Kočka jako jedináček
Když je kočka vychovávána jako jedináček – bez kontaktu s jinými kočkami – může to mít výrazný dopad na její chování, duševní pohodu i schopnost adaptace na změny v domácnosti. Ačkoli každá kočka je jedinečná, některé problémy se objevují velmi často.
Kočka, která vyrůstá bez kontaktu se sourozencem nebo jinou kočkou, přichází o klíčové období sociálního vývoje. Právě mezi sourozenci se totiž učí:
- hraní a kontrolu síly (aby nekousala nebo neškrábala příliš)
- vyjadřování emocí a čtení signálů (kdy přestat, kdy si hrát, kdy je „dost“)
- vzájemnou péči a důvěru
- kočičí řeč, tedy komunikaci mezi vlastním druhem
Bez těchto zkušeností může jedináček vyrůstat zmatený, přecitlivělý nebo naopak uzavřený. Někdy se může stát až „divokým“ – chová se neadekvátně, neumí si hrát, útočí, anebo naopak propadá úzkostem a závislosti na člověku.
Těžká adaptace na nové členy rodiny
Kočka, která nikdy nesdílela prostor s jiným zvířetem nebo dítětem, často vnímá jakoukoli změnu jako ohrožení. Přidání nového člena – ať už kočky, psa nebo dítěte – může být pro jedináčka velmi stresující. V takovém případě potřebuje Vaši oporu a pomoc.
Proč je přirozenější kočičí společnost
Kočky jsou sice teritoriální, ale nejsou samotářské. Ve volné přírodě tvoří matky a sourozenci kolonie – žijí spolu, loví, spí, komunikují. Pokud dostanou možnost vyrůstat s další kočkou, stávají se odolnějšími, klidnějšími a mnohem lépe zvládají nové situace.
Koťata ve dvojici se naučí empatii, kompromisům, a hlavně vědí, že nejsou na světě samy. Díky tomu jsou i v budoucnu otevřenější novým vztahům – ať už jde o další kočku, nebo třeba malé dítě.
Dvě kočky nejsou komplikace. Dvě kočky jsou vzájemná jistota, radost a zdravý vývoj. Proto je jejich společné štěstí vždy naší prioritou.