Leontýnek

Volal nám mladý pár, že našli kocourka ve velmi špatném stavu. Měl krev v uších, byl silně apatický a zadní nožičky ho téměř neposlouchaly.

První, co nás napadlo, byla srážka s autem.

Kocourek putoval na veterinární pohotovost. Tam se ale ukázalo, že jeho stav je ještě mnohem vážnější. Byl tak silně dehydrovaný, že mu nešlo ani odebrat krev. Další vyšetření odhalilo úplně ucpanou močovou trubici. Nemohl se vyčůrat a v bříšku se mu hromadilo obrovské množství moči, které už vážně poškodilo ledviny.

Věděli jsme, že jeho šance je malá. Přesto jsme si říkali, že musíme bojovat.

Že přece jeho poslední pocity nemohou být jen bolest a utrpení. Zasloužil si aspoň malý kousek naděje.

Počítali jsme i s tím, že na začátku bude nutné krmení sondou, protože byl příliš slabý, aby jedl sám.

Prvním krokem bylo zprůchodnit močovou trubici. Kocourek dostal sedaci.

A po chvíli přestal dýchat.

Svůj boj vzdal a odevzdal se Velké kočce.

Jediné, co jsme pro něj stihli udělat, bylo dát mu jméno.

Leontýnek.

Jeho příběh je příběhem bolesti, které se dalo předejít. Takový stav nevznikne za jeden den. Kdyby měl péči, jakou potřeboval, mohl tu dnes být.

Místo toho odešel kocourek, o kterého se nikdo nestaral. Nikdo neřešil, kde je, jak se má a zda netrpí.

Jsme nesmírně vděční mladému páru, který se snažil Leontýnkovi pomoci. Díky nim nebyl ve svých posledních chvílích úplně sám.

Kocourek byl nalezen v obci Bližanovy, Plánice.

Lhostejnost je to, co na tomto světě vytváří tolik bolesti.

Prosíme za všechny tyto tiché, opuštěné dušičky; všímejme si více, dívejme se kolem sebe a pokusme se pomoci.

Pak možná nebudou končit příběhy tak smutně, jako ten Leontýnkův.