Heřmánek

Ahoj kamarádi,

chtěl bych se Vám představit. Jmenuji se Heřmánek a včera jsem přijel k holkám do Fousků. Říkaly, že byste měli znát můj příběh… a tak Vám ho teď povím.

Když jsem byl maličký, matně si vzpomínám, že jsem možná měl domov. Nejsem si jistý. Ale tety říkají, že nejspíš ano – prý je to poznat podle toho, jak moc mám rád lidský dotek. Kočičky, které se narodí venku a nepoznají lidskou lásku, se lidem spíš vyhýbají. Já ale lidskou ruku vyhlížím, i když se jí zároveň trošku bojím.

Jednoho dne jsem se ocitl na místě v Hrádku u Rokycan, kde žilo hodně kočičích kamarádů. Každý z nás měl svůj příběh. Byli jsme kočky, kterých se někdo vzdal. Které někdo odložil. Které zůstaly samy.

Venku se žije tak, jak to jde. Není to snadné. Svět tam venku je drsný a pro citlivou kočičí duši někdy až nepochopitelný.

Já jsem se nevzdal. Bojoval jsem. Ale některé vzpomínky pořád bolí.

Jednoho dne jsme začali někomu vadit. Lidé na nás posílali psy. A pak to přišlo… Moji kamarádi začali mizet. Paní, které nás tam krmily, prý nacházely jejich bezvládná tělíčka. Měli střelné rány. Nikdy už se nevrátili.

Zůstal jsem úplně sám. Bez přátel, bez hlasu, bez bezpečí. Ticho a prázdno. A nejhorší na tom je, že nikdo přesně neví, kdo nám tak ublížil.

Po pár dnech se objevil ještě jeden kamarád, celý v černém kožíšku. Byl to záblesk naděje. Ale stejně jsem měl v srdíčku jen tíhu. Je mi teprve 10 měsíců a mám pocit, jako bych zažil celý život bolesti.

Někdy mám pocit, že jsem se provinil. Jinak si nedokážu vysvětlit, proč se toho na mě tolik naložilo.

Bojím se prvního doteku. Ale když vidím, že tety jsou laskavé, že na mě mluví jemným hlasem a jejich ruce neubližují, začínám věřit, že tohle by mohl být nový začátek.

Říkají mi, že mě čeká rozmazlování. Bezpečí. A láska. Nedokážu slovy říct, jak moc se na to těším. Dnes se budou tety snažit odchytit i mého jediného kamaráda, protože chtějí, aby byl také v bezpečí.

Ve Fouskách je nás víc. Některé kočičky jsou vážně nemocné – mají nemocné srdíčko, ledviny, močový měchýř, některé i těžké alergie nebo cukrovku. Ale i přesto tu na každého z nás mají čas. Každému z nás dávají šanci.

A tak bych Vás chtěl poprosit, pokud byste mohli, přispějte mi, prosím, na můj nový začátek. Na vyšetření, na krmení, na pelíšek… na naději.

Podpořit mě můžete na účet 2801001352 / 2010, variabilní symbol 1142.

Děkuji Vám z celého srdce. Těším se, až budu zdravý, silný a třeba… třeba si ke mně sednete a já se Vám stočím do klína. Tety říkaly, že jste skvělí. Já jim věřím. A věřím i ve Vás.

Tak zatím ahoj, Váš Heřmánek