Rudolf

NAŠEL DOMOV.

Kocourek se potuloval v jedné firmě na Sulkově, kde jej krmili. Dříve vypadal Rudík dobře, s krmiči se mazlil a zkrátka žil, jak uměl.

Místní nám vyprávěli, že po čase sešel a úplně se uzavřel do sebe. Přestal se mazlit a hlavně se nenechal chytit. Cítil se nejspíše velmi špatně a zůstal na to úplně sám. Odolával jakýmkoliv pokusům o odchyt a my se modlili, aby se to povedlo!

Když nám šel naproti pán, který jej měl v náručí, vyhrkly nám slzy a jen jsme si v duchu říkali: "Nesmíš se vysmeknout, nesmíš se vysmeknout."

Nevysmeknul, když jsme za ním zabouchli dvířka od přepravky, spadl nám obrovský kámen ze srdce. "Bože, my ho máme! Konečně ho máme!"

Byl už tak slabý, že se nechal chytit a nechal si konečně pomoci.

Rudínek musel mít kdysi rodinu, je kastrovaný a především na lidksý dotek zvyklý.

Děkujeme za tu šanci, kdy se mohl dostat k nám. Tady už bylo pomalu po dvanácté.