Bruno

Čtyři hladová koťátka, která se nenarodila do bezpečí ani hojnosti. Měly jen sebe navzájem a paní, která se je sice snažila vzít k sobě, ale neměla možnost zajistit jim péči, kterou tak zoufale potřebují.

Když včera dorazily, první, co udělaly, bylo… jíst. A pak znovu jíst.

A když objevily hračky? Ach, ta radost

Najednou to nebyly ustrašené kuličky neštěstí, ale malí šťastní objevitelé, kteří se poprvé v životě nemusí bát, co přijde dál.

To nejbolestnější na jejich příběhu je však stále stejné.

Další koťata, která se narodila jen proto, že někdo neudělal samozřejmý krok; kastraci.

A pak je prostě nechal být.

Útulky se plní, kapacity praskají. A přesto – když tato miminka přijdou, je jasné, že jsme pro ně poslední šancí. Místem, kde poprvé v životě zažijí plnou mističku, teplo a něžný dotek ruky.

Dovolte nám představit Lili – malou želvinku,

Zaru – zvídavou černou holčičku,

Bruna – světlého mourka s něžným pohledem,

a Rickyho – tmavšího brášku, který se snaží být statečný.

Všichni čtyři mají jedno společné.

Jsou moc hubení. Strádání je na nich vidět i cítit. A přesto se snaží rozdávat radost, jak jen mohou.