Konstantin

Pětiocásková parta z Bezděkova Konstantin, Mabel, Edgar, Juliana a Angelina si toho zažili dost. Poznali, jak sladký je život v bezpečí s milujícím a milovaným člověkem. Stará paní jim poskytla útočiště, lásku a hojnost jídla. Bohužel, stará paní odešla a pro její dědice byly kočičky jen přítěž a vyhodili je na ulici. Bezprizorní hladové kočičky se navíc staly trnem v oku místním, kteří hrozili, že "se o ten problém postarají."

Konstantin je milující a citlivý kocourek, který člověčí zradu nesl nejhůř. Bál se, utíkal, celé dny se schovával. Bylo na něm vidět, že by moc chtěl, ale trvalo, než se znovu otevřel. Od té doby je to absolutní mazel, kterého nelze vyfotit, protože jak se ruka pohne, je to nástroj na mazlení, na nic jiného. Je hodně navázaný na člověka a i když bude zpočátku plachý, trpělivost stonásobně vrátí. V novém domově bude potřebovat kočičího kamaráda.